O knize: rok / Sundal jsem si kapuci a narovnal si rozcuchané vlasy. - Ty nepoznáváš? Slyšel jsem doslova pohyb jejího mozku. "Lesanskaya, dovolte mi opsat si domácí úkol," rozhodl jsem se jí pomoci a připomněl jí větu, kterou nejčastěji vyslovuji. Ztuhla, stále se směšně mračila, pak mírně naklonila hlavu a oči se jí rozšířily. A uvědomil jsem si, že mě konečně poznala. - Marina?! - Její hlas byl překvapený a vypadala dokonce trochu ohromeně. "Přesně tak," přikývl jsem s úsměvem, "ahoj, Snezhano.".